Exkurze 9. ročníku do Lidic

Dne 23. února 2017 žáci 9. ročníku v rámci výuky předmětu dějepis navštívili obec nedaleko Prahy, obec Lidice.

Lidice pohledem deváťáků

Dne 23. 2. 2017 žáci deváté třídy spolu s panem učitelem Novotným a paní učitelkou Otradovcovou navštívili malou vesnici nedaleko Prahy – Lidice. V 7.30 jsme odjeli od školy. Cestou jsme se zastavili v Ďáblicích, kde nastoupila i další devátá třída. A společně jsme se vydali do Lidic.

Když jsme do Lidic přijeli, měli jsme chvilku času na svačinu a poté se nás ujala paní průvodkyně. Nejdříve jsme se podívali na film o Lidicích a na krátkou prezentaci, abychom se dozvěděli základní a důležité informace, například kdo vypálil Lidice, pod jakou záminkou, co se stalo s dětmi, muži a ženami a proč už Lidice nestojí na svém místě? Dokonce jsme se i zapojili do debaty s paní průvodkyní a myslím, že z nás měl i pan učitel velkou radost.

Když už jsme se dozvěděli vše, co jsme chtěli vědět, vydali jsme se přímo do Lidic. Byla to pouze pláň, na které stály jen pomníky. Zapůsobila na nás podivná atmosféra. Byl to hrozný pocit stát zde a vědět, že tu před 70 lety stála škola, rodinné domy, kostel, obchod a statky a dnes tu není nic. Bylo hrozné vědět, že zde zahynulo 173 mužů a ženy s dětmi byly odvezeny do koncentračních táborů. Teď tu není nic. A to vše jen kvůli odplatě a nemilosrdnosti nacistů. Jediné co z Lidic zbylo, byly základy Horákova domu, kde byli zabiti všichni muži. Více se nedochovalo. Myslím, že všechny nejvíce zaujal pomník 82 zahynulých dětí. Je to tragédie, když zemře zbytečně tolik lidí. Navíc dětí, které mají celý život před sebou. A to zdaleka nebyly všechny oběti války. Proto byl pomník věnován všem zahynulým dětem za druhé světové války.

Nakonec jsme navštívili zdejší muzeum, kde jsme se nejen mohli dočíst o obětech Lidic, ale mohli jsme si zde prohlédnout zachovalé předměty, jako například dveře od kostela, oblečení dítěte, které zde žilo nebo mlýnky a hrnečky. Z celé expozice ale nejvíce působivé bylo video, kde byly předčítány dopisy od lidických děti, které byly uvězněny v koncentračním táboře a žádaly o kousek chleba nebo čisté šaty. Všechny věřily, že se vrátí. Toho se ale nedočkaly.

Návštěva Lidic byla sice depresivní, ale je potřeba znát naši historii. Je potřeba vědět jaké hrůzy se za druhé světové války děly. Musíme jen doufat, že se to už nikdy nebude opakovat.

Klára Ottová, IX. třída

Dne 23. února jsme jako třída jeli do Lidic. Sraz byl bohužel už v 7.20 před školou, protože jsme ještě vyzvedávali jinou školu v Ďáblicích. Když jsme dorazili do nových Lidic, první, čeho jsme si všimli, byla zvláštní atmosféra. Ta byla silná až napjatá. V první části jsme navštívili Lidickou galerii, kde jsme sledovali prezentaci s komentářem příjemné paní průvodkyně.

Na samotném pietním území byla atmosféra ještě horší. Počasí bylo dost přiměřené místu, na němž jsme byli. Viděli jsme zde de facto vše, o čem jsme celou dobu jen slýchali nebo spatřili na fotografiích, například Horákův statek, území kostela nebo sousoší lidických dětí. To bylo snad ze všeho nejhorší. Všichni jsme čekali, že to bude silný zážitek, ale když došlo na setkání „tváří v tvář“ se sochami, došla nám tragédie Lidic úplně.

Z místa jsme odcházeli plni dojmů a pocitů.

Mathias Kliment, IX. třída

Lidice jsou právě tím geniem loci, o němž můžeme bezesporu prohlásit, že si zde návštěvníci mohou na půdorysu velké tragédie uvědomit skutečnou hodnotu lidského života i své životní priority. Můžeme se zde zamýšlet, co je potřeba dělat, abychom neopakovali chyby předků. Díky tomu jsou místem, kde si symbolicky podává ruku minulost s budoucností.

Závěrem bychom chtěli všechny žáky pochválit za jejich zájem o toto neveselé období našich dějin i za jejich přístup k celé exkurzi.

Mgr. Tomáš Novotný

Tento příspěvek nelze komentovat.